Podaj niekomu prst a schmatne ti celú ruku...

13. června 2014 v 21:25 | Zosnulá Rockerka |  Zápisky z (ne)všedných dní
Vskutku vďačné príslovie a stále aktuálne. Aj mne sa to neraz vypomstilo. A včera to vyvrcholilo do niečoho nečakaného.

Mám staršiu sestru. Očakávalo by sa, že keď už jej tiahne na 29.rok jej života, tak poberie trošku samostatnosti, zodpovednosti a hádam aj nejakých skúsenosti. Čo sa týka jej výchovy, o tom písať nechcem, to by bola samostatná kapitola na dlhé rozprávanie. Sestra sa vždy chcela osamostatniť od rodiny, vybudovať si nejakú schopnú autonómiu, prebádať svet za dverami nášho bytu. Lenže vždy ju to donieslo naspäť. Nevadí, veď také veci sa stávajú. Lenže odvtedy, čo sa jej tie veci začali diať, sa stále viac spolieha na rodinu. Teraz sa čudujete, že čo sa sťažujem, veď to je v poriadku. Áno, je. Ale aj taká pomoc má svoje hranice. A ja ako schopný člen rodiny som sa stala jednou z jej obetí...
To, že veľa vecí musí robiť za ňu mama, lebo sama nie je schopná upratať si izbu, ktorú jej prenechala mama, je jedna vec, to, že nedokáže mame pomôcť v domácnosti je druhá vec, ale že je taká lenivá sa aj osamostatniť úplne v bežných veciach, tak to je už neschopáctvo.

Minulý rok mi pravidelne volala, či som doma, aby som jej pozrela autobus/vlak, aby vedela čas, kedy odchádza. Dokonca stála na železničnej stanici a pýtala sa mňa, kedy jej ten vlak ide. Bola som rozhorčená, že sa nevie ako dospelá naučiť čítať z cestovného poriadku. Ale to by som ešte pochopila... ale že sa hanbí ísť spýtať tety za okienkom? Tak dovidenia, načo cestuješ, keď si také veci nevieš zistiť? A pokiaľ viem, tak internet nám doma stále funguje, odpíšem si do mobilu/na lístoček a cestujem. Lenže nie, mojej sestre treba dať všetko ako na podnose. Neviem, kde sa takéto niečo naučila. U nás doma sa takéto veci nikdy nerobili. Chceš niečo? Zisti si, posnaž sa a ak ti nejde, pomôžem ti. Ale pýtať si pomoc aj v takýchto primitívnych, každodenných záležitostiach? Choré.


Sestra sa rozhodla, že ide zmeniť zamestnanie a potrebuje žiadosť o zamestnanie. Samozrejme, že som doma z členov jediná, ktorá vie narábať s počítačom (ju nepočítam) a hneď to využila. Dodatok: deň predtým(predvčerom) bola na pohovore do toho zamestnania, a pred aj po pohovore ležala celý deň v posteli! Z roboty mi včera zavolala, nech jej pozriem, či má nejakú žiadosť vo svojom ntb a že ak nie, či jej to pozriem na internete. Ohradila som sa, že dokedy to potrebuje. "No, dnes je posledný deň, kedy to mám odoslať." Skoro som prevrátila stôl... Dalo sa to čakať, že sestra si bude váľať šumky a na poslednú chvíľu si zmyslí, že jej mám písať žiadosť. Nakoniec povedala, že si ju urobí sama, že sa pozrie na nete ako sa to robí. Lenže nestalo sa tak. Prišla domov a chcela, aby som jej pomohla. Hovorím jej: "Pozri, napíšem do googlu "žiadosť o zamestnanie" a hneď na prvej stránke mám návody na všetky žiadosti, životopisy... klikneš, vypíšeš svoje údaje, uložíš/odošleš a máš to. Zabralo mi to pár sekúnd." A začala som jej to vypisovať. Ale vrelo to vo mne, pretože bolo vidno, že sa ani nesnažila sama to nájsť, proste mala na klobáse a vedela, že to všetko spravím za ňu. Pritom ja mám so žiadosťami o zamestnanie nulovú skúsenosť, ani v škole som to nepísala. A ona si píše už neviem ktorú žiadosť a pýta si pomoc od študentky. Tak jej hovorím len tak do éteru: "Vieš, ale mala by si sa to naučiť aj ty robiť..." myslela som do budúcnosti. Ale ani som to nestihla a už sa urazila za pravdu, tresla na mňa slová: "dobre, vidím že si podráždená, spravím si to sama." A zmizla vo svojej izbe. Vyšla som za ňou nasratá, že čo sa zasa uráža (ona sa furt uráža, keď jej hocikto povie pravdu, s mamou sa pre toto stále háda), a hneď sa do toho zamiešala mama s krikom, že čo sa medzi nami zasa deje. Nechápala som, prečo kričí, keď sa nič nedeje, nikto nekričal, len ona a priliala tým len do ohňa. "A ty prečo zasa kričíš?" spýtala som sa kľudným hlasom. Jupíííí, mamu do dožralo, že čo si to dovoľujem, že sa s ňou bavím ako s kamarátkou a už som dostala facku, až mi okuliare spadli na zem. Nechápala som, čo sa to deje, nechápem to dodnes. Pre moju neschopnú priondenú sestru som ja na vine. Hlavne, že sa furt sťažuje, ako sa odsťahuje a pritom chce odísť z jednej roboty a ani druhú nemá istú... či chce bývať s deckom na ulici, to neviem, ale hrdinka z nej za toto nebude. Už ma štvú strašne, preto nechce byť doma celé leto bez brigády. Ale pre operáciu sa asi ani inak nebude dať.

Navyše mama zajtra rozhodla, že je rodinná porada (neviem o tom, že by sme v živote nejakú mali, ktorá by sa netýkala otcovho alkoholizmu...). Ale mám pass, aj tak tam budem zasa nesvojprávna, budú ma mať za dieťa (tak ma berú stále, aj keď mám už dvadsať, ale u nás ak si najmladší, tak si nič-decko) a budú si tie svoje múdrosti hovoriť, mama neprizná, že bola na mojej strane čo sa týkalo sestrinej neschopnosti a sestra sa urazí za každú pravdu, čo poviem. Asi budem radšej ticho... Ale jedno neznesiem od sestry už nikdy... lebo keď jej podám prst, schmatne mi celú ruku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Malá Dáma Malá Dáma | Web | 14. června 2014 v 11:28 | Reagovat

No máte to v rodine celkom zaujímavé, a správanie tvojej mamy sa mi teda nepáči.
Za dobrotu na žobrotu, ďalšie super príslovie tejto doby.

Neviem čo by som robila na tvojom mieste, asi by som stále trávila čas niekde vonka s kamarátmi. Radšej ako sa znervozňovať doma.

Dúfam, že sa to už čím skor zlepší.

2 Rose Violent Rose Violent | Web | 17. června 2014 v 8:40 | Reagovat

Asi si nějak nepřilepším, ale tvá sestra mi připomíná mě. Vážně, jsem taky dost nezodpovědná a potom prosí o pomoc. Ale když jsem tvůj článek četla, měla jsem vztek. Štve mě za tebe. Volá ti, abys udělala tohle a tamto a pak se ještě urazí. Ale na druhou stranu by to se mnou dopadlo asi totožně. Jen, nevím, pořád si myslím, že i přes mou nezodpovědnost a mladší věk jsem na tom o trochu líp. Nějaký formulář přeci nemůže být tak těžké vyplnit, ne? A odpovědi na brigádu občas píšu. Mám vztek, i když to teď píšu, a to jsem na tom dost podobně. Říkám, že mi na lidech vadí to, jaká jsem já sama. Reakci tvojí mamky taky nechápu, ale má toho asi hodně. I když já si dovolím ke své mámě horší věci a to i teď, když je těhotná. A kdyby mi dala facku, cítila bych se ukřivděně.

S tátou je to stále stejné?

Užívej studentká léta a těš se, až si díky své škole najdeš práci, která tě bude nejen bavit, ale taky živit, takže budete moc s Fefem vypadnout z domu, pořídíte si kočičky a auto a přijedeš se za mnou podívat do Prahy. :DD

Hodně štěstí ve všem! :-)

3 D. D. | Web | 18. června 2014 v 14:12 | Reagovat

Wow.. Máš to tedy složité. Ale nejsi sama. Asi v každé rodině je problém, ač velký, či menší. Já to mám zase tak, že jsem nejstarší (mám 2 sourozence). A já jsem ta, která musí pomáhat.. Ta, které nikdy pomoci nebylo. Protože jsem nejstarší a musím to zvládnout. Ale když řeknu, že prostě nemám čas pomoct, je oheň na střeše. Ne, že bych nepomohla ráda, jsou to mí sourozenci, ale.. Když chtějí pomoct, proč jsou drzí a tvrdí, že nemám pravdu? Stejně se pak ukáže, že jí mám (probíráme něco, co já se už učila, oni teprve začli).
Nicméně, zpátky k Tobě! Buď silná, opevni se železnými nervy a jak říkala moje babička - někdy je lepší mlčet.. Jedním uchem sem a druhým ven.
Věř v to, že dostuduješ a osamostatníš se :), pak už budeš potkávat sestru jen při návštěvě :).
Hodně štěstí! :)

4 Rose Violent Rose Violent | Web | 8. července 2014 v 22:55 | Reagovat

Tak úspěšné vím, že není, ale pustí mě do dalšího ročníku, to mi stačí. :D (Vím, že ty k tomu máš jiný přístup)

Tak nevím sice kdy, ale já bych si určitě něco koupila, už jen proto, abych tě podpořila. :) Tak to u Peta taky byli rodiče, ale jen na večer a to se nějak přežít dá, umíme špitat. :-D

To máš pravdu, na příští rok jsem poučená - příští rok si brigádu na léto začnu hledat snad už o Vánocích... Tohle je fakt hrůza. Ale můžu si za to sama, ne že ne. Navíc příští rok budu mít víc možností, když mi bude osmnáct. Ale 18 mě děsí. O tom zase někdy napíšu já. :) No ale na druhou stranu, aspoň se můžu flákat a často s Petem, tak si zas tak nestěžuju :D

Jo, hlídání dětí mě čeká za pár měsíců... Na bráchu se těším, ale trochu se i bojím, že okolo něho budu muset pořád lítat.

Tak přeji, ať přežiješ dovolenou. :) A třeba ještě přijde nějaký zázrak, že můžete někam i sami jen s J.

Přemýlela, dokonce se mi i podařilo najít nějaké nabídky a asi na dvě jsem odepsala. Ač jsem našla ještě jednu, co jsem ignoroval, protože .... Ono je to těžké. Mně přijde, že mi došla múza. Zrovna jsem v takovém stabilním rozpoložení. Takovou tu počáteční zamilovanost mám za sebou, nelétám štěstím do vzduchu, ani nemám těžké deprese... A já asi nějak v takovém stabilním období neumím moc psát. :D A když jim mám poslat ukázky, múza došla a na blogu mám milion článků, které ale použít nemůžu, protože bych měla nového čtenáře, který by mohl být můj potencionální zaměstnavatel... A v supermarketech bych možná, možná a fakt možná mohla být ve skladu, ale nevím, s těmi sklady jsem slyšela, že kvůli bezpečnosti to je od 18 a na pokladnu nemůžu, když mi není osmnáct, to vím. Nehledě na to, že má časová flexibilta není už moc velká. :-?

Měj se hezky,
přejí víc intimčo chvílí s J. :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama